Galerie Nahoře pořádá od 5. do 30. srpna výstavu Fotografické experimentování (60. léta 20. století). Vernisáž se koná 4. srpna 2015 v 17 hodin.

Výrazné fotografické experimentování se poprvé projevilo zejména v období mezi dvěma světovými válkami. Meziválečná generace fotografů reagovala na snahy zastánců přímé fotografie z přelomu století, kteří do ní nepřipouštěli jakékoliv zásahy a hledala nové a neprobádané cesty. Při svých pokusech šli až do krajních poloh, kdy své snímky vytvářeli bez použití fotoaparátů. Speciálními technikami v temné komoře tak vznikaly fotogramy, strukáže, chemogramy a několikanásobným kopírováním a osvěcováním i fotografie s tzv. Sabattierovým efektem. Prolnutí imaginárního obrazu s mnoha odehrávajícími se ději a vizemi najednou dosahovali vícenásobnou expozicí, koláží a fotomontáží. Fotografové z let šedesátých navázali na své avantgardní předchůdce a rozšířili fotografické experimenty o nové metody. Tvořili mimo jiné ve stylu konfrontáže, roláže, dekoláže, fotografického sendviče a luminografie.

Experimenty v hledání nových metod, forem a výrazových prostředků otevřely cestu k abstraktní fotografii, která se snažila přetvářet informativní realitu na umělcovo vyjádření vlastních pocitů a emocí. Tvůrci byli ovlivněni výtvarnými směry meziválečného i poválečného modernismu a své náměty hledali ve věcech denní potřeby, krajinných a městských motivech, nalezených zátiších i lidském těle. Výtvarnými prostředky se stala kresba světlem, chemické procesy, spojování a prolnutí více obrazů, zrnitost a pohybová neostrost.

S obdobím politického uvolnění šedesátých let, začaly vznikat po celém Československu kromě fotoklubů se zcela tradičními přístupy i skupiny s uměleckými ambicemi. V Liberci bylo tak založeno v roce 1962 Studio výtvarné fotografie. Díky vysokým nárokům na výtvarnou, obsahovou a technickou kvalitu se tvorba jejich členů vymykala běžnému pohledu na amatérskou fotografii. Hledali nové a neotřelé cesty vlastního vyjadřování, jejich fotografie nezapadají do kla-sických standardů líbivě podbízivých snímků té doby. Záleželo jim na sebevzdělávání, osobním vývoji, cítili potřebu sdílet a tříbit názory, objevovali filozofické podtexty a symboly, kladli otázky a naznačovali odpovědi. Mezi významné členy a nadšence nových i znovuobjevených fotografických technik patřili mimo jiné také Vladimír Hanzl a Jiří Plátek.