V Galerii Nahoře v Českých Budějovicích probíhá výstava Bohuslavy Maříkové, Miroslava Myšky a Dany Vitáskové "Černobílý svět". Ke zhlédnutí bude až do 29. listopadu 2015.

Již podruhé se setkávají na společné výstavě tři spolužáci z brněnské Šuřky, kde studovali fotografii pod vedením K. O. Hrubého. V roce 2011 to byla retrospektiva i nové fotografie z Liptovské Tepličky, projekt zahrnoval černobílé i barevné fotografie od roku 1971.

Tentokrát jsou to práce zahrnující osmdesátá a devadesátá léta minulého století. Volná tvorba všech tří, Bohuslavy Maříkové, Dany Vitáskové a Miroslava Myšky, byla souběžná s jejich profesí divadelní fotografky, galeristky a nakladatelky, reklamního fotografa, práce na fotografických publikacích obrazových i odborných, stále jsou externími pedagogy, vždy se vše v jejich profesi točilo kolem fotografie.

Černobílá fotografie v komunistickém Československu byla spojená s problémem sehnat slušný negativní film.

Fotochema národní podnik, vyráběla černobílé filmy a černobílé fotopapíry, které byly dosažitelné. Fotopapíry byly dobré a použitelné, ale ty filmy!, kolísající citlivost, nestálá kvalita, vypadávající emulse. Takže pravdivý slogan „Na cestách i doma, nasere vás FOMA“ používal i sám její ředitel. Východoněmecký film ORWO měl jistou stabilitu, ale také to nebyl zázrak. A tak se kradly filmové materiály na 36mm film, nejlépe na Barrandově a v Československé televizi. Kradli je zaměstnanci, fotografové je pouze lacino kupovali. Ještě dlouho po převratu je měli v ledničce. Černobílý fotograf pokud chtěl mít stabilní a slušné technické výsledky, musel být na techniku profesionál, i když byl ryzí amatér.

Černobílá fotografie, není jediným sjednocujícím prvkem tří spolužáků z brněnské Šuřky.

Samozřejmostí bylo fotografování na výše uvedené filmy a to vše museli stihnout během minulého tisíciletí.

Šíře vystavených témat je omezená výběrem pro výstavu a katalog, ale i tak je vidět, že dokumentární fotografie je blízká Daně Vitáskové a Miroslavu Myškovi. Divadelní fotku brilantně zvládá Bohuslava Maříková. Nalezené struktury zdí, ledů i abstrahující detaily, spojují Maříkovou a Myšku. Ten se prezentuje i akty, nejen pro pánské obecenstvo. Dana Vitásková se úspěšně pouští do spojení stromů a lidí, a stromy konfrontuje i s dalšími artefakty.